Generace

Rodiče a potomstvo

 

Na co máme právo a na co ne ve vztahu k rodičům v různých situacích. Co od nich můžeme po právu očekávat a co ne když jsme v určitém věku a v následujících životních situacích a obdobích.

 

Věk od 0 let do 18 let

máme právo - na vše co skutečně k životu potřebujeme např: potravu, oblečení, teplo a bydlení.

máme povinnost - pomáhat rodičům když to potřebují, poslouchat jejich přání, nařízení a rozkazy ale jen pokud dávají smysl a neodporují zdravému rozumu či logice.

Rozkaz který někdo dal jen proto aby se to dělalo podle něho i když nedává smysl, typu: Uděláš to tak, protože sem to řekl „JÁ“ poukazuje na nadřazenost a uznávání jen sebe samého, což je jedna z hodně špatných vlastností. Je to psychická porucha hodná odborné léčby i když se projevuje jen občas.

 

Věk od 18 let do doby než se ukončí škola

máme právo - stejné jako do 18 let = vše co skutečně k životu potřebujeme např: potravu, oblečení, teplo a bydlení + dělat si co chceme i bez vědomí rodičů avšak nesmí to být činnosti které mohou jakkoliv a komukoliv škodit (tohle platí po celý život), máme právo spát kde chceme a účastnit se vlastních i několikadenních výletů a nemusíme se dovolovat rodičů. Takovou situaci pouze oznámíme a neptáme se zda můžeme, protože tohle už je v našich rukách.

máme povinnost - oznámit rodičům důležité události, například když se chystáme na pár dní odjet. To pro to aby se nestalo že najednou nepřijdete domů a nikdo nic nevěděl. Můžete být v sebevětším bezpečí, ale rodiče pokud nebudou vědět že jste pryč a že se vrátíte až za několik dní, budou mít o vás po právu strach a budete je zbytečně stresovat.

- uklízet po sobě a pomáhat ve věcech z kterých bude část vaše = př: trhání ovoce když později bude jíst také. Tím se nedá říct, že nemáte pomáhat s prácemi z kterých nebudete mít žádný užitek a budou z toho mít užitek pouze rodiče. Pomoct samozřejmě v takovém případě můžete, ale bude to pomoc z vaší vlastní vůle, nikoliv proto že byste museli, protože nemusíte. Pouze můžete.

 

období po ukončení školy a stav bez práce = nezaměstnaný, pobírání podpory

máme právo - na zaměstnání které si vybereme sami a které nás bude bavit.

- rozhodovat se sami nezávisle a ignorovat případné snahy o řízení vašeho života někým jiným.

- nikdo vám nemá právo říkat že něco musíte a nikdo vás nemůže nutit dělat něco co sami nechcete. Takové požadavky druhé strany můžete po právu odmítnout.

- na pomoc rodičů při získávání nového bydlení.

 

pokud bydlíme s rodiči (= společný život): máme právo na to:

- dostávat od rodičů základní nezbytné věci a potraviny nutné pro život = základní nezbytné jídlo a pití (pečivo, chléb, brambory, zeleninu, vejce, máslo, mléko, minerální vody...). Rodiče nemají právo nám nezbytné věci a potraviny nutné k životu odepírat a nebo za ně chtít peníze (Pokud se to děje, je to důkaz sobeckosti a chamtivosti. Musíme si přece pomáhat, zvlášť když jsme rodina). Nemáme právo požadovat věci a potraviny zbytné jako: sladkosti, čokoláda....

Možná se někomu může zdát že je správné, aby i ze sociální podpory se dával příspěvek rodičům na jídlo, ale je nutné si uvědomit, že rodiče nás přivedli na svět a my jsme s tím nemohli nic dělat. Třeba jsme se ani nechtěli narodit, protože život je utrpení a narození je jisté odsouzení ke smrti, která někdy určitě přijde. Nemohli jsme si vybrat jestli přijdeme na tento svět a proto je na rodičích aby nás podporovali v základních nutných a nezbytných věcech dokud to budeme potřebovat = dokud nezačneme bydlet samostatně bez rodičů. Protože nás rodiče přivedli na svět proti naší vůli bylo by správné aby nám pomohli začít žít vlastní život. To znamená pomoc při koupi bytu, pomoc při zajištění vlastního bydlení. Je sprosté a špatné přivést na svět nového člověka a později mu říct starej se o sebe jak umíš - postarej se o sebe jak chceš (je to jakoby vás nechali narodit=trpět, přitom jste s tím nemohli nic dělat a pak vás odkopli).  Získání zaměstnání není naplnění vlastního života. Vlastní život začíná až tehdy když začneme bydlet sami nebo s námi zvoleným člověkem, bez rodičů. Bez ohledu na to jestli máme nebo nemáme zaměstnání. I nezaměstnaný může začít vlastní život pokud začne bydlet bez rodičů.

v tomto období: Nemáme právo chtít po rodičích peníze!

 

pokud bydlíme bez rodičů (= vlastní život):

- teď už nemáme právo po rodičích chtít ani věci nutné pro přežití. Rodiče nemají povinnost nás podporovat, pouze mohou s vlastní dobré vůle nám poskytnout to co bychom si přáli. Veškeré potraviny a věci důležité pro život si musíme zajistit sami, protože už žijeme vlastní život. Sociální podpora kterou dostáváme když jsme nezaměstnaní je určená pro přežití a právě pro tyto důležité a nepostradatelné věci, nikoliv pro to abychom ji zneužívali a kupovali si z ní jakékoliv věci zábavné, méně důležité a k životu nepotřebné.

 

období kdy jsme zaměstnaní

- jestliže bydlíme samostatně, není tu dále co popisovat (platí předchozí odstavec)

- jestliže jsme zaměstnaní a přesto ještě pořád bydlíme s rodiči protože to jinak nejde tak máme právo jediné: pomoc při koupi bytu, pomoc při zajištění vlastního bydlení.

Jsme připraveni vše si platit sami z výplaty a čekáme jen na osamostatnění. Už nám chybí jediná věc a to je vlastní bydlení.

Všechny věci které potřebujeme si musíme platit sami. I jídlo.

 

----

 

nejčastější chyby které mají za následek zhoršující se vztah potomstva k rodičům

 

* rodiče nerespektují hranici, za kterou už musí nechat potomka rozhodovat samotného.

* rodiče si nedovedou uvědomit že jejich potomek je již v období dospělosti a stále mu říkají že něco musí nebo nesmí a snaží se mu řídit jeho život.

Nutí ho dělat práce které mají užitek pouze pro rodiče a pro potomka je to jen ztráta času a absolutní nuda (pocity při tomto mohou být: stav bezmocnosti, pocit že teď zrovna nežiji a jsem uvězněn, odpor k jejich zvyklostem). Potomek k rodičům v dospělosti již nechodí pro rozkazy, ale může jít pouze pro radu.

* rodiče se snaží předělávat potomka podle obrazu svého a chtějí aby šel cestou kterou mu určí oni. Aby šel v jejich stopách, nebo v takových v jakých chtějí oni. Vnucují mu svoje názory a myslí si že jsou vždy správné.

* nutí jít potomka do zaměstnaní které se jim zdá vhodné a do kterého by buďto ihned sami nastoupili, nebo nikdy nenastoupily.

* rodiče nezajímá co by chtěl jejich potomek dělat a co by ho bavilo. Určují mu činnost podle svého vkusu o kterém si myslí že je bezchybný a správný a universální.

* rodiče se chovají k potomstvu jako zvířata ke svým potomkům. Přivedou je na svět, starají se o ně jen dokud se učí (ve škole) a potom je vykopnou ze společného života a nechají je ať se živý jak chtějí. U zvířat tento jev vyvolá to že slabší jedinci umírají a u lidí slabší jedinci neumírají, ale stávají se z nich často škodní lidé (zloději, závislí ...)

* rodiče chtějí vědět všechno o tom co jejich potomek dělá a kam chodí. Lezou mu do soukromí, stále se ho ptají: kam jdeš, co si tam dělal, s kým si tam byl.

* rodiče kecají potomkovi do toho, jakého si má vybrat partnera pro život. Pokud si ho potomek vybere sám, rýpou do něj a snaží se mu ho rozmluvit a to jen proto, že se nelíbí jim konkrétně (a to jde často o souzení podle vzhledu).

 

START