Vybrané úseky z mé knihy: SMYSL ŽIVOTA – máme možnost volby * autor: Pavel Grulich – pagro@tiscali.cz

 

úvod

 

Ubližovat druhým to není žádné umění. To zvládne každý.

Naučit se však pomáhat lidem i všem kdo to potřebují, to je pravé umění.

Ubližovat je tak snadné !

 

 

Jedna důležitá moudrost na úvod:

- nevěř něčemu jen proto, že jsi to někde slyšel nebo četl

- nevěř tradicím jen proto, že se utvářely po mnoho generací

- nevěř něčemu jen proto, že to zastávají mnozí

- nevěř něčemu jen proto, že je to psáno v náboženských knihách

- nevěř něčemu jen proto, že je to založeno na autoritě tvých učitelů a starších

 

Ale pozorováním a analýzou se dopátrej toho, co souhlasí s rozumem a směřuje k žádoucímu kladnému výsledku, dobru a prospěchu jednoho a všech, pak to přijmi a žij podle toho.

 

Tohle ať pro všechny platí nejen u této knihy, ale i u všech dalších které kdy budou číst.

 

CITÁT:

 

Říkáš: "miluji květiny a trháš je",

říkáš: "miluji ptáky a zavíráš je",

říkáš: "miluji stromy a kácíš je",

říkáš: "miluji zvířata a jíš je,"

Teď dostávám strach,

když slyším Tvoje „MILUJI TĚ."

 

 

 

Jak to všechno začalo?

 

Člověk seděl na stromě a jedl ovoce. Byl spokojený a nic mu nechybělo. Jednoho dne k němu přišla zlá bytost a začala ho pokoušet a lákat. Budeme tuto zlou bytost jednoduše nazývat zlem. Zlo člověka začalo přesvědčovat, ať začne používat rozum, který dostal darem od stvořitele. Zlo však člověka nabádalo k tomu, aby tento rozum začal místo využívání zneužívat. Zlo člověka navádělo k tomu, aby slezl ze stromu a začal lovit zvířata. Přesvědčovalo ho o tom, že je škoda aby jen seděl a jedl ovoce, když si může zabít zvíře a připravit si jídlo lákavé chuti. Člověk ovlivněn novou informací a důvěrou v prvního rádce, slezl ze stromu a začal zabíjet zvířata. Vliv tohoto zla se dochoval až dodnes. Někteří však už dnes vědí, že existuje i jiná možnost jak si obstarat potravu. Možnost díky které se dá zachovat všeobecný mír. Tito lidé se od zla odtrhli a žijí lepším životem. Všichni mají tuto možnost. Každý má možnost sebezlepšování a sebezdokonalování.

 

Máme možnost volby

 

........Avšak ten kdo ze sebe něco vydá ku prospěchu svému a ostatních zároveň, ten kdo vydá nějaké úsilí, tomu se to v dobrém vrátí zpět. Obecně platí: Když něco chceme, musíme pro to něco udělat. To znamená: Když chceme dobré zdraví a právo pro všechny, musíme se zabývat tím kde je třeba něco udělat, nebo neudělat.

Proč si vybírat cestu při které si budeme kazit zdraví a budou kvůli nám trpět a umírat jiní, když si můžeme vybrat cestu na které své zdraví v dobrém podpoříme a nebude kvůli nám zabito zvíře. A zvíře je také součást přírody jako člověk.

......Člověk má skoro ve všem (kromě vlastní smrti) možnost volby. Proto by měl vždy zvážit která volba neboli cesta je blíže cestě míru a ohleduplnosti a která způsobí co nejmenší nebo žádné utrpení kohokoliv. Tou cestou by se pak měl vydat. Moudrý člověk vždy zváží obě volby a vybere si pak tu více mírovou a zároveň méně škodlivou cestu, i když je to cesta náročnější a složitější. I když mu to dá více práce a méně pohodlí.

 

Člověk a zvíře

 

.....A toto je základní rozdíl mezi jednáním zvířat a člověka. Zvíře nedělá zbytečné věci. Dělá jen to, co je skutečně nutné. Řídí se svým instinktem. Například takové divoké kachny. Před tisíci lety bylo pro ně důležité najít rybník a tam se usadit. Dále: Plavat ve vodě, shánět potravu a mít mláďata. Nakonec zase odletět. Dnes je to naprosto stejné a nic se na tom nezměnilo. Dnes tyto divoké kachny dělají přesně to samé a nevynalezli žádné nové zlepšováky. Nezaznamenávají žádný pokrok a od začátku až do teď dělají vše úplně stejně. A i do budoucna bude jejích úkol stejný.

..... Vše živé se má pohybovat svobodně (volně) a nemá být vězněno proti svému přání. Jak víme, je to právě naopak. Člověk se cítí být absolutním pánem všeho a nespokojí se s tím aby na tom byly všichni stejně. Chce víc. Chce být pánem. V minulosti dokonce lidé vlastnili jiné lidi. Byli to otroci, kteří byli majetkem jiných lidí. Považovalo se to tenkrát za správné.

 

Zvířata a rostliny

 

....Srovnáme zvíře a rostlinu. Když budeme chtít maso, musíme zvíře zabít. Když budeme chtít jíst rostlinu = rostlinnou stravu, nemusíme ji ničit celou, protože jíme většinou jen její plody. Chceme-li jablko, nemusíme skácet strom abychom jej získali. Pouze jej utrhneme, máme potravu a strom si roste vesele dál. A kdyby se náhodou objevil člověk, který by chtěl tvrdit, že i to utrhnutí jablka je ublížení stromu, tak to vysvětlíme úplně až do konce. Tedy i kdybychom to jablko neutrhli, tak stejně spadne na zem a vezmeme si ho ze země. Když přijdeme ke stromu se zralým ovocem, téměř vždy je nějaké to ovoce už spadené a leží na zemi. Kdybychom ho nesnědli, shnilo by, nebo by se stalo potravou pro mravence a jiný hmyz. Důležité je tedy toto srovnání, že pro maso musíme zvíře zabít, ale pro ovoce nemusíme strom skácet.

..... Tak jako vše, tak i potrava má dvě stránky. Nic na světě nemá jen jednu stránku. Tohle je další důkaz toho, že jedna z těch možností musí být dobrá. A určitě to nebude možnost zabíjet, ale právě naopak ušetřit. Dobro=ušetřit a nechat žít (zvolit si jinou možnost) a zlo=zabít a ubližovat. Tohle se nedá ovlivnit ani milionem opačných názorů.

 

Vegetariánství

 

.....    Zkráceně: Vegetariánství je zdravější a ohleduplnější přístup k životu. Je to cesta míru.

Nelze napsat přímo zdravý a ohleduplný přístup k životu, protože vegetariánství je jen způsob stravování. Je to jedna z částí stylu života. Člověk může být vegetarián, ale může zároveň kouřit. Proto vegetariánství nejde označit jako zdravý přístup, ale zdravější přístup k životu. Stejně tak ohleduplnost. Člověk může být ohleduplný ke zvířatům, ale zároveň bezohledný k lidem. Proto i tady je použito slovo ohleduplnější.

 

Proč je vegetariánství odsuzováno?

 

První případ odsuzování vegetariánství

       Jedná se tady o již zmíněné nezískání informací a následně pak o špatné stravování. 999 vegetariánů, kteří mají potřebné znalosti, žije spokojeně a mají výborné zdraví. Je to velké číslo, vše je pořádku takže je to pro novináře, tisk a média vcelku nezajímavá záležitost. Stačí však aby jeden nebyl patřičně informován, nezajímal se o to co je důležité a proto všechno si pak poškodil zdraví, a už je to velice zajímavé téma, které se pak stane světovou zprávou. Tisk a média z toho pak udělají takovou zprávu, že to spoustu lidí ovlivní. Ale to že 999 lidí jednajících správně díky vědomostem je v pořádku, už nikoho nezajímá. Jakmile však jeden udělá chybu, dozví se to okolí a vegetariánství začne být odsuzováno.

Toto se dá přirovnat k této situaci: Člověk z Dánska, budeme mu říkat jednoduše „dán“, přijede do naší republiky a setká se s lidmi. V každé zemi najdeme lidi zlé i hodné, dobré i špatné, mírumilovné i vzteklé, no a tento dán je zrovna jeden z těch vzteklých a nervózních typů lidí. Přijel však do naší republiky sám a také proto pouze on se setká s cizími lidmi. Něco dána během setkání naštve (třeba dítě mu zašpiní šaty) a zareaguje tak, že začne nadávat. Lidé kteří byly tohoto svědkem pak bez problémů řeknou, že Dánové jsou agresivní. Zkrátka hodí do pytle všechny dány i když se setkali jen s jedním, zrovna takovým.

Z tohoto plyne poučení, že nemáme podle jediné skutečnosti soudit celý zbytek.

 

Etická stránka

 

....Zabití je zlo, protože zabití je umělé přivolání smrti. Smrt jako taková není zlo, ale jen v případě že přišla přirozeně. Je to smrt z důvodu stáří. Smrt z důvodu podlehnutí nemoci, za kterou člověk nemohl.  Smrt je součást života stejně tak jako narození. Dohromady tvoří jeden celek. Narození je jedna stránka a smrt zase druhá. Musí se však jednat o přirozený děj. Z hlediska etické stránky neexistuje výjimka.

 

Maso je bohužel stále samozřejmostí

 

....Když se ohlédneme kolem sebe, často narazíme na věci, kde je maso popularizováno. Začneme u těch nejmenších, tedy u dětí. Vzpomínám si, že když sem se učil číst v první třídě, tak ve slabikáři byla věta: Máma mele maso.

Dítěti pak toto připadá samozřejmé. Vidí to doma a ještě o tom čte ve škole. Proč by tedy ta máma pak maso mlet neměla, říká si?

....Školní jídelny. Školní jídelna = všem to samé.

....Existuje několik knih, v kterých se radí jak připravit hovězí maso, nebo jak připravit speciality z kuřecího masa, jak grilovat a podobně. Co je ještě horší je to, že se různé recepty objevují i v televizích a rádiích. Škoda jen, že k tomu neuvádí také pravdu. Celé by to pak museli uvést například jako: „Speciality z telecího masa. Ničme si zdraví a podporujme zabíjení zvířat!“ V televizi a rádiu odvysílají vše co člověk chce pod podmínkou, že jim to zaplatíte a zároveň to neodporuje aktuálnímu zákonu. Je to tedy otázka peněz a ne pravdy. Když si reklamu dobře zaplatíte, odvysílají klidně i slogan: „Nesviťte úspornými zářivkami, klasická svíčka je daleko lepší než běžná zářivka.“ Takhle to v médiích chodí a proto se nedá spoléhat na to, že to co tam slyšíme a vidíme je pravda.

 

Proč připadá lidem jezení masa správné

 

.....Člověk vegetarián se může setkat s lidmi, kteří absolutně nebudou chápat jeho jednání – tedy nejezení masa. Lidé pak často říkávají věty jako: Jak můžeš nejíst maso? Každý normální člověk jí maso! Otázka však je, co je vlastně normální? Snad to, co dělají všichni ostatní v okolí, již po několik generací? A nebo to co se shoduje s nalezenou pravdou? To že všichni ostatní dělají jednu a tutéž věc ještě nemusí znamenat, že to dělají správně. Nepřemýšlet a jednat podle ostatních a přemýšlet a jednat podle pravdy, je velký rozdíl.

Když se narodí dítě a od začátku svého života (kdy začíná vnímat okolí)  vidí, že v pokoji stojí a hraje televize, připadá mu správné že tam je. Většinou pak ve svém životě ani neuvažuje o tom, proč ta televize tam vlastně je. V dospělosti si pak život bez televize většinou nedokáže představit. Prostě televize byla doma vždy, tak musí být i teď. Stejné je to s jezením masa. Odmalička rodiče dávali dítěti maso a proto si dítě myslí že je to tak správně. V dospělosti pak tuto tradici opakuje a až má své děti, také jim pak maso dává. Jestliže během svého života nedostane od jiných impuls k zamyšlení, nebo se nezamyslí sám od sebe, bude dělat po celý život to co ho v dětství učili.

 

Hledání pravdy

 

.....Jako příklad se dá uvést třeba debata o výcviku a vychování psa. Člověk začátečník má svého prvního psa a dostane se s ním do okruhu třeba 4 lidí z rodiny. Pes ihned upoutá pozornost všech a stane se předmětem jejich debaty. Jeden z těch 4 lidí je muž který si o sobě myslí že všechno ví, všechno zná a má vždy pravdu. Má psy rád a začne se psovi věnovat. Pes k němu přiběhne a muž mu začne dávat povel „sedni“! Žena č.2 sedící vedle muže prohlásí: Dáváš mu povel sedni a pes nic! Myslím že tebe ten pes nebude poslouchat. Ty nejsi jeho pán tak by tě asi poslouchat neměl, ne? A muž na to: Proč by mě neměl poslouchat když je to pes mého bratrance? Je to pes od člověka z rodiny, takže si na mě musí zvyknout! Osoba č.3 na to řekne: Ten pes by měl poslechnout každého kdo mu dá povel. * Situace dospěla ke střetu jednotlivých názorů. Ale kde je pravda? Jak tato situace má správně vypadat? Jak je vidět ptát se různých lidí na to jak je to správně je zbytečné, protože každý říká něco jiného. Žádný z nich totiž není odborník, který zná pravdu. V tomto případě je nejlepší hledat pravdu v knize která se týká dané věci a to je kniha o výcviku psů. Tam by měl hledat vysvětlení tento člověk se psem a rozhodně by se neměl nechat ovlivňovat tím co říkají jiní – ti kteří tomu nerozumí. * Připojil bych k tomuto případu jeden svůj zážitek. Takzvanou perličku. Jeden chlapík rozumoval kolem toho jak se má pes cvičit. Říkal a zdůrazňoval: Ten pes musí mít jen jednoho pána kterého bude poslouchat a nikdo ostatní by neměl psa cvičit. V tomto měl pravdu a tohle se dá najít i v knize o výcviku psa. Jenomže pak tento člověk za pár minut procházel kolem psa o kterém tak rozdával rozumy a zavelel mu: „Sedni“! Tento člověk měl vyloženě smysl pro rozporuplnost. Tvrdí jak se něco nemá a hned při nejbližší příležitosti to sám udělá.

 

Zabíjení živého a věřící křesťané

 

....Je zvláštní, že existuje člověk který nevěří v Boha a nejí maso kvůli zabíjení zvířat. Na druhé straně existuje člověk, který v Boha věří, maso jí a často i sám zvířata zabíjí. A přitom Boží přikázání zní jasně: Nezabiješ!

Spousta věřících si toto přikázání upravuje podle svého a tvrdí že Bůh má na mysli: Nezabiješ člověka. Kdyby tomu ale tak bylo, myslíte že by to Bůh neupřesnil? Přikázání však zní: Nezabiješ! Jednoduše, jednoznačně a nesporně vyjádřeno! Vše co je zabíjeno trpí a proto není třeba upřesnit co nesmí být zabito. Zabít lze vše živé, co je z masa a krve! Bůh tímto přikázáním člověka nezahnal do úzkých ani mu nezakázal jíst. Přikázání Nezabiješ! lze dodržovat, akorát to dá některým lidem možná trochu více práce. Bůh nám tímto potravu neodepřel, protože věděl a člověk by si to měl uvědomit, že máme jinou možnost. Kdyby totiž člověk neměl jinou možnost, tak by přikázání: Nezabiješ! bylo nemožné dodržovat a ztrácelo by logiku. A v tomto případě by však Bůh toto přikázání zřejmě nezařadil mezi devět dalších. Bůh vytvořil přikázání proto, aby je lidé dodržovali a ne porušovali.

 

Nevědomý neznalý a obeznámený sobec

 

....Nemůžeme odsuzovat člověka který jí maso a nikdy se nad tím nezamyslel. Můžeme mu pouze poskytnout informace a přivést ho na cestu: zamyšlení sám nad sebou, aby přestal být nevědomý a neznalý. Někdo je neznalý a nevědomý celý život, protože se nikdy nezamyslel, nebo nikdy nepotkal nikoho znalého - moudrého. Nejde odsuzovat ty co o tom zatím nevědí. Zůstává však jedna pravda a to je to, že i když o tom nevědí, tak podporují zabíjení zvířat. Takový člověk je v určité fázi vývoje a je nevědomý – neznalý.

 

Je to věc každého jakou cestu si vybral?

 

....Často se s oblibou říkává: Já to budu dělat tak a ty se o to nestarej – je to moje věc. Nebo: Dělej si to jak chceš, ale nepřesvědčuj mě že zrovna tvoje volba je správná, já to budu dělat jak chci já a to není tvoje starost. Na tohle má pochopitelně každý právo, ale jen do jisté míry. Každý má právo dělat si co chce a jak chce, ale jen v případě, že tím nikomu a ničemu neškodí. Ti kteří svou volbou neomezují a neohrožují druhé a kvůli kterým díky jejich volbě nikdo netrpí, nemohou být napadeni.

 

Charakteristika dobrého a moudrého člověka

 

Moudrý a dobrý člověk se snaží nikomu a ničemu neškodit. Naopak se snaží pomáhat. Moudrý a dobrý člověk koná jen dobro a nekoná zlo. Podporuje lásku a likviduje nenávist. Co a jak konat, není-li to někde doporučeno jako jednání moudrého a dobrého člověka? Je třeba sáhnout do svého svědomí a vědomí, do svého srdce. Tam naleznete pravdu. Pečlivě zvažte okolnosti a zjistěte co se může stát, když budete jednat právě takto. Zjistíte-li, že nemůžete nikomu a ničemu uškodit, jednejte tak. I to co je již napsáno nejprve zhodnoťte. Nekonejte něco jen proto, že jste si to přečetli a autorem byl údajně moudrý člověk.

Na závěr několik moudrostí:

Moudrý člověk nepovažuje sám sebe za moudrého a také o sobě neříká že je moudrý. Pouze může říci, že se učí moudrosti. Za moudrého ho mohou považovat ostatní, ale ne on sám.

Ten kdo o sobě říká že je moudrý, nemusí jím ve skutečnosti být, protože pravý moudrý člověk toto neříká. Pravý moudrý člověk se nepovyšuje nad ostatní i když zná stovky moudrostí. Moudrý člověk tyto moudrosti jen může předávat dál.

Mít rád lidi, ale zároveň škodit zvířatům a podporovat jejich zabíjení, nebo je sám zabíjet, není vizitkou moudrého a dobrého člověka.

 

způsob myšlení

 

Člověk má během života možnost změnit svůj způsob myšlení. K tomu je zapotřebí podívat se na sebe a hodnotit činnosti a chování sebe samého. Dále pak vyvodit výsledek, který ukáže, co by se dalo na sobě změnit.

Člověk má na výběr ze dvou možností, které utvoří jeho postoj k okolí. V životě jsou celkem tři cesty a ta prostřední se řadí k cestě kladné, na závěr tedy z toho vyjdou cesty dvě.

1. Cesta = cesta konání dobra,

2. Cesta = cesta neutrálnosti,

3. Cesta = cesta páchání zla,

Celkově z toho vyplývají již zmíněné cesty dvě a ty pak vypadají takto:

1. Cesta konání dobra a cesta neutrálního postoje

2. Cesta páchání zla

 

Rady, názory a tvrzení kohokoliv

 

....Tito lidé vlastně sdělují pouze svůj názor, nebo názor někoho komu věřili. Případně názor který někde slyšeli a hodil se jim jak se říká, do krámu. Lidé často ovlivňují svými názory své děti a už odmalička jim vtloukají svůj názor a tvrdí že je to právě tak a ne jinak. A právě kvůli tomuto přístupu se dokola dědí a kolují omyly. Přitom by stačilo jen si o problému přečíst a zajímat se o to kde je pravda. Tito lidé to však nepotřebují, protože podle nich je pravda jen to co říkají ONI.

 

Názory

 

.....Proto je dobré najít, kde je pravda. Potom třeba člověk může zjistit, že jeho názor nebyl správný. Prezentovat svoje pouhé názory je jako lít vodu do moře, v kterém je však vody dostatek.

Ne vždy a ne všechno je otázka názoru, proto pozor na používání této věty.

Otázka názoru je:

Když umísťujeme obraz na zeď a chceme ho dát na jedno konkrétní místo, protože se nám to tak zdá nejlepší, přitom někdo druhý říká, že mnohem lepší by bylo umístit ho na druhou stranu. Toto je otázka názoru, protože nikde není přesně napsáno, kde má správně tento obraz viset. Proto si ho může každý umístit kam mu vyhovuje. Nebo když se dva lidé hádají, která čokoláda je chuťově lepší, jestli Milka, nebo Figaro. Každému může chutnat víc ta druhá a ani tady není nikde napsáno, která je lepší, protože to záleží na každém co mu víc chutná. Tohle vše tedy bylo otázkou názoru.

 

Otázka názoru není:

Například když se dva lidé dohadují která videokazeta je kvalitnější. Jestli TDK, nebo SONY. Na tuto otázku se dá přesně pravdivě odpovědět a to pomocí testu obou kazet. Tyto testy vyhodnotí parametry kazet z kterých se dá poznat která že ta kazeta je vlastně lepší. S tímto sem se dokonce osobně setkal a jako pravdivý důkaz sem měl časopis o elektronice, kde se zrovna značky videokazet testovaly. Toto tedy není otázka názoru, protože ani jeden názor, ani několik set stejných názoru nedokážou ovlivnit kvalitu výrobku. Kvalita je již daná a proto s ní nějaký názor nic nenadělá. Zde se dá přesně zjistit, jak to skutečně je a kde je pravda.   

 

Jak poznat, kdo má pravdu

 

...Pokud oba hodnotí jednu skutečnost o které se však nedá říct jak je to vlastně správně, nedá se zjistit, který vlastně tu pravdu má. Taková skutečnost bývá otázkou názoru a proto se nedá určit, kdo má pravdu. V této situaci se dá akorát říct: Každý ať si to udělá jak mu to vyhovuje. Když to chce tak, tak ať to tak má. Jako příklad se dá uvést, když někdo diskutuje o tom jakou barvou je vhodnější vymalovat pokoj. Spousta lidí použije barvu bílou, ale když někdo chce, tak ať použije třeba červenou. Je to jeho věc a jeho volba. Nikomu tím neublíží, tak si to může udělat jak se mu to hodí. A to že se to jiným nelíbí a něco proti tomu mají, je už jen jejich problém. A jestli to tito lidé nerespektují a říkají tomu člověku že vybral špatnou barvu, tak tím akorát dokážou to, že ještě dodnes nepochopili skutečnost, že každý člověk je jiný a má vlastní představu.

 

Stupeň vnitřního vývoje a schopnost rozšířeného vnímání

 

....Někteří lidé během svého života postupují v tomto dále a jejich stupeň vnitřního vývoje je čím dál vyšší. Na druhé straně však také existují lidé, kteří dosáhnou jen velmi malého stupně vnitřního vývoje, možno nazvat i primitivního, a na tomto stupni setrvají až do smrti. Není výjimkou setkání dvou lidí, kdy první člověk má přes 40, 50, nebo více let a jeho stupeň vnitřního vývoje je daleko menší než u druhého člověka, jehož věk je například 21 let. Je to o tom chtít se dozvědět něco nového a vědět proč je to právě tak, tedy zkoumání a hledání pravdy a nebo si myslet že škola skončila a vše co sem se doposud naučil od rodičů, nebo ve škole mi bude stačit na celý život a nikdy nic nového potřebovat nebudu. Při setkání dvou lidí, u kterých se jejich stupně vnitřního vývoje dost liší je běžným jevem to, že člověk s nižším stupněm vnitřního vývoje nedovede pochopit jednání a způsob života člověka s vyšším stupněm vnitřního vývoje. Často si také člověk na nižším vývojovém stupni myslí o člověku na stupni vyšším to, že není normální, že je to blbec a podobně (v podstatě opak je pravdou, ale člověk na vyšším stupni nehodnotí ty na stupni menším jako blbce, protože ví, že za to nemohou). To vše je způsobeno tím, že ten člověk na nižším vývojovém stupni nedokáže pochopit to, že každý člověk je jiný a své vnímání zaměřuje pouze na sebe a podle sebe soudí ostatní.

        Stále však platí to, že jsme si od přírody všichni rovni a za svoje činy neseme zodpovědnost.

        Vyšší stupně vnitřního vývoje sebou přinášejí výbornou schopnost užitečnou pro celý život a to je schopnost rozšířeného vnímání člověka. Podle schopnosti rozšířeného vnímání se dá určit na jakém stupni vnitřního vývoje se člověk nachází. Celé se to dá rozdělit do třech skupin.

 

1. nižší stupně vnitřního vývoje a omezené vnímání zaměřené na vlastní Já.

2. střední stupně vnitřního vývoje a schopnost rozšířeného vnímání zaměřená  na ostatní lidi

3. vyšší stupně vnitřního vývoje a schopnost rozšířeného vnímání všeho kolem sebe = lidí, zvířat, přírody, zkrátka všeho živého.

 

Rozebereme podrobněji jednotlivé skupiny:

 

1. nižší stupně vnitřního vývoje a vnímání zaměřené na vlastní Já.

některé vlastnosti typické pro osoby v této skupině:

- bezohlednost vůči ostatním lidem a okolí

- omezování ostatních

- sobeckost a myšlení hlavně na sebe

- egoisté

- využívání a zneužívání druhých ve svůj prospěch

- dosažení výsledku za jakoukoliv cenu, to je i za cenu krádeže, podvodu nebo jiného škození.

- podle sebe soudí ostatní

- nedokážou pochopit princip lidské různosti

- oddávají se davovým zvyklostem

- tito lidé šíří omyly a chyby z generace na generaci

- partnerský vztah = chození s protějškem berou jako zábavu (hobby)

- sledují ostatní a hledí na ně

- soudí druhé podle vzhledu, tedy podle toho, jak vypadají navenek.

- tito lidé bývají hluční a upozorňují na sebe (chtějí být středem pozornosti)

- tito lidé nerespektují práva ostatních a porušují je

- tito lidé chrání svoje zájmy i když jsou špatné, bojují i když jsou na straně zla!

- jakkoliv škodí ostatním, bývají agresivní a vznikají kvůli nim konflikty.

 

2. střední stupně vnitřního vývoje a schopnost rozšířeného vnímání zaměřená  na ostatní lidi

Lidé v této skupině mají rozšířené vnímání, které jim umožňuje vidět věci ze stany druhých lidí. Dokáží tedy poznat co je nevhodné dělat, protože se umí vžít do role druhé strany a umí danou situaci otočit na sebe. Potom poznají jestli by se to líbilo jim, kdyby to někdo udělal a díky tomu jsou schopni se zachovat tak aby jiným lidem neuškodily. Dokážou být ohleduplní vůči ostatním lidem a pokud jiným lidem náhodou uškodí, umí se z toho poučit a příště mít věc pod kontrolou. Jejich schopnost rozšířeného vnímání sahá až tam, kde jsou hranice člověka s okolní přírodou a jinými živými tvory. Tito lidé dokáží žít v míru s ostatními lidmi, avšak nežijí v míru s přírodou a zvířaty. Mají rádi lidi, ale dokáží zabít zvíře. Otázka lidská je vyřešena, ale přírodě a zvířatům se škodí. Do říše přírody a zvířat už tato schopnost rozšířeného vnímání nesahá. Je tu tedy stále patrná jistá omezenost vnímání.

 

3. vyšší stupně vnitřního vývoje a schopnost rozšířeného vnímání všeho kolem sebe = lidí, zvířat, přírody, zkrátka všeho živého.

Lidé v této skupině mají takovou schopnost rozšířeného vnímání, že berou ohled na všechno živé, co má svá práva. Typická je zde pomoc a podpora lidem, zvířatům a přírodě.  Lidé v této skupině jsou proti všemu zlému a jsou na straně dobra, pravdy, práva a spravedlnosti. Lidé jsou proti zabíjení zvířat a znečišťování + poškozování přírody. Patří sem samozřejmě vegetariáni a vegani, kteří ctí hlavně etickou stránku. Lidé v této skupině pochopili smysl života a snad vždy mají na výběr, tedy možnost volby. Dokáží dobře analyzovat situace a zjišťovat, nebo odvozovat příčiny a důsledky. Dokáží najít pravdu a držet se jí.

 

Alkohol a nálada

 

.....Duchapřítomný člověk nepotřebuje žádné pomůcky k tomu aby změnil svoji aktuální náladu. Když někdo chce a věří tomu, že dokáže nad sebou zvítězit, dokáže se pak bavit skvěle i bez alkoholu. Ale ti co se musí napít aby se mohli bavit a aby se jim zlepšila nálada, tak ti prohráli sami se sebou. Většinou si tito lidé myslí jak jsou zajímaví, že přišli na to, co potřebují k zlepšení nálady. Ve skutečnosti však podávají důkaz o své neschopnosti ovládat své pocity a podávají důkaz o své prohře se svým Já.

 

Dokázat cokoliv ovládáním vlastní vůle a pomůcky použít jen když to jinak nejde, to je to umění které má hodnotu. Avšak nevystačit s vlastními schopnostmi, nesnažit se je využít a sáhnout bez váhání po pomůckách ať z důvodu pohodlnosti, nebo protože to dělají druzí, je vizitkou slabocha. Slabocha, který prohrál s vlastním Já.

 

Bohatství člověka

 

Bohatství člověka se dá rozdělit na dvě části:

1. Bohatství vnější = hmotné. Možno ho nazvat i jako: fyzické a umělé.

Sem patří majetek a věci jako: peníze, auto, elektronika, telefon a další takové.

 

2. Bohatství vnitřní = nehmotné a tělu přirozené. Možno ho nazvat i jako: duševní a přirozené.

Sem patří: Získané moudrosti, myšlenky, znalosti a vědomosti = poznání, vlastní zdraví.

 

O moudrých mistrech z východu se říká, že pohrdají peněžním bohatstvím. Nezáleží jim na tom, mít kdovíjaký majetek a hmotné bohatství. Důležité je pro ně jejich nitro. Jejich znalosti a moudrosti. Svoje bohatství nosí stále sebou uvnitř a nikdo jim ho nemůže vzít. Jsou bohatí duševně a mají spokojený život v kterém jim nic nechybí.

Z tohoto plyne následující myšlenka: Je lepší být bohatý uvnitř, než navenek. Protože: Čím více vnějšího-hmotného bohatství máš, tím je větší pravděpodobnost že o něco z toho můžeš přijít a že s ním budeš mít starosti = utrpení. Naopak čím máš více bohatství vnitřního-duševního, tím šťastnější je tvůj život a tím spíše se ubráníš starostem s majetkem a nikdo ti toto bohatství neukradne.

Jako příklad se dá uvést tato situace: Na jednom památném místě stojí pozlacená socha. Je to vzácná památka a jezdí se na ni dívat lidé z celého světa. Místní lidé tuto sochu vidívají velice často a znají i několik historek okolo ní. Jednoho dne se socha ztratí, protože ji někdo ukradl. Už tam nestojí a když se na ni bude chtít někdo přijet podívat, neuvidí ji. Vypadá to tak, jako kdyby tam nikdy nebyla. Socha je ukradena, ale vzpomínky na tuto sochu a historky které se k ní vážou, místním lidem nikdo ukrást nemůže. Budou tu i pro další generace, které tuto sochu již nikdy nespatří. Pouze se na toto může zapomenout, ale ukrást to nejde. Je to totiž uvnitř.

 

 

 

- Pomozte mi tuto knihu vydat -